fotky/8/min/6.jpg
fotky/8/min/10.jpg
fotky/8/min/8.jpg
fotky/8/min/2.jpg
fotky/8/min/23.jpg
fotky/8/min/10.jpg
fotky/8/min/6.jpg
fotky/8/min/23.jpg
fotky/8/min/3.jpg
fotky/8/min/12.jpg
fotky/8/min/17.jpg
fotky/8/min/25.jpg
fotky/8/min/15.jpg
fotky/8/min/18.jpg
fotky/8/min/8.jpg
fotky/8/min/24.jpg
fotky/8/min/15.jpg
fotky/8/min/16.jpg
fotky/8/min/6.jpg
fotky/8/min/5.jpg

Lokálkou jsme dojeli z Ohaby do Devy. Tam jsme měli přes 8 hodin čas. Trochu jsme prolezli městečko a našli si restauraci. Holky si daly na jistotu Cordon Bleu a kluci šli do neznáma a dali si nejdražší (14 lei), neznámé maso s něčím, co mohlo po rumunsku být hranolkami. Někteří si pak dali i moučník, zaplatili jsme a vydali se do víru maloměsta. Chtěli jsme si najít nějaký park a strávit čas hraním BANGu. Žádný park ale v dohledu nebyl, tak jsme obsadili malou zelenou plošku z boku kostela. Tam se zrovna odehrávala svatba, tu jsme však nijak nerušili. Kolem sedmé jsme zašli do Penny marketu (měli tam Staropramen a Krušovice!) a pak do McDonaldu. Při cestě na nádraží jsme se ještě stavili v Bille, kde jsem si koupil karty do vlaku (vyrobené v Česku).


Cesta domů probíhala stejně jako cesta tam. Přeplněné coupé v Dacii a ze začátku celkem volný vagón za Budapeště do Brna. Až v Bratislavě nás vyhodily objemnější dámy, které měly rezervaci na naše místa, a zbytek cesty jsme strávili v uličce. I tak byla cesta domů pocitově rychlejší.


Jsme doma!


Vytvořil Marek Chalupa, editoval Andy Soldán, Martina Fojtová, David Krejčí -- 2012
„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich