fotky/8/min/7.jpg
fotky/8/min/14.jpg
fotky/8/min/16.jpg
fotky/8/min/25.jpg
fotky/8/min/7.jpg
fotky/8/min/1.jpg
fotky/8/min/19.jpg
fotky/8/min/8.jpg
fotky/8/min/20.jpg
fotky/8/min/16.jpg
fotky/8/min/9.jpg
fotky/8/min/14.jpg
fotky/8/min/23.jpg
fotky/8/min/7.jpg
fotky/8/min/18.jpg
fotky/8/min/20.jpg
fotky/8/min/14.jpg
fotky/8/min/4.jpg
fotky/8/min/1.jpg
fotky/8/min/5.jpg

Ráno jsme vyšli už o půl osmé. Měli jsme toho hodně před sebou, cíl jezero Bukura. Z našeho vysokohorského stanoviště jsme se dali směrem, odkud včera přišli čeští turisté.


Cesta vedla na nejbližší hřeben do výšky 2300 m. n. m. Už při tomto prvním stoupání, většinou přes sutě kamení ledovcového původu (někde uprostřed takovéhoto pole kamení jsme našli červenou značku, takže jsme byli správně) a drnovitou trávu, jsme měli první rebelující členy, kteří už se nechtěli dál hnout. A to jsme vylezli teprve na vrcholek Virful Lăzaru a den zdaleka nekončil.


Dál vedla cesta, teď už občas i značená, přes hřebeny dalších vrcholků bez výrazného kolísání výšky. Až před Varful Custura (2453 m. n. m.) jsme zjistili, že nám zmizela značená cesta. Jedna sice vedla dolů do údolí, ale my jsme měli jít přes vrcholek. Bylo tedy rozhodnuto vzít to "na tvrdo" nahoru. Trochu extrémní turistika (alespoň pro nás), ale přinesla své ovoce. Nahoře jsme našli kýženou cestu (a nebylo nám jasné, kde jsme z ní sešli) a shodli se na medaili za odvahu pro Marťu, která má z takovýchto výstupů strach.


Z Custury jsme po žluté došli přímo k Vf. Păpuşa (klesání o 300 m) a cesta pokračovala nahoru po svahu hory přímo na její vrcholek, tedy další skoro kolmé lezení, často i za pomocí rukou. A voda žádná, to bylo to nejhorší. Výstup na Păpuşu nám trval skoro 2 hodiny a zničení jsme si z vrcholu vyhlédli místa na stanování dole u jezera Taurile Valea Rea. Výstup na Vf. Peleaga a tudíž i příchod k jezeru Bucura byl po ušlé trase nereálný.


I sestup pod horu byl náročný, ale hnala nás vidina vody a stanu. Naše žíznivé krky zachránil Dave Zachránce, kterýž dostál nové přezdívce Kamzík a předběhnouc nás nejmíň o kilometr, sestoupil k nedalekému (ale né blízkému a hlavně to bylo z kopce, zpátky tedy do kopce) jezírku a donesl dva litry ledové vody. Po finálním sestupu k jezírkům ve Valea Rea se všichni osvěžili, holky dokonce opláchly a Andy vyfotil neznámou potvoru, ze které se vyklubal (nejspíš) svišť, když hledal místa na stanování.


Byl to nejnáročnější den ze všech (píšu zpětně, takže už to můžu říct). Ušli jsme za ten den okolo 13 km dálkových a o těch výškových bych radši pomlčel. Ale né, zhruba to bylo 2500 metrů výškových.


fotky/8/min/1.jpg
fotky/8/min/2.jpg
fotky/8/min/3.jpg
fotky/8/min/4.jpg
fotky/8/min/5.jpg
fotky/8/min/6.jpg
fotky/8/min/7.jpg
fotky/8/min/8.jpg
fotky/8/min/9.jpg
fotky/8/min/10.jpg
fotky/8/min/11.jpg
fotky/8/min/12.jpg
fotky/8/min/13.jpg
fotky/8/min/14.jpg
fotky/8/min/15.jpg
fotky/8/min/16.jpg
fotky/8/min/17.jpg
fotky/8/min/18.jpg
fotky/8/min/19.jpg
fotky/8/min/20.jpg
fotky/8/min/21.jpg
fotky/8/min/22.jpg
fotky/8/min/23.jpg
fotky/8/min/24.jpg
fotky/8/min/25.jpg

Vytvořil Marek Chalupa, editoval Andy Soldán, Martina Fojtová, David Krejčí -- 2012
„Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.“ Jan Werich