6. 9. 2012 (psáno 7. 9. 2012)
zápis 8 / den 6
Zahajujeme návrat. Od začátku výletu se poprvé zatáhla obloha a při cestě ze stanoviště směrem zpátky do civilizace začalo zmírna pršet. Nejprve kleč prověřila pevnost našich pláštěnek a obalů na batohy. Nutno říct, že skoro žádná deštivzdorná výbava testem neprošla a byla nemilostně roztrhána borovicí, i když jsme se snažili jí co nejvíce vyhýbat. Déšť netrval dlouho, a když jsme se dostali přes kleč do vysokého lesa, už skoro nepršelo. Turistické značení z této strany hor bylo tentokrát vynikající a dovedlo nás tam, kam jsme chtěli. Cabana Pietrele.
V Pietrele jsme potkali skupinku domorodých turistů. Po jejich příkladu jsme zkusili vstoupit do zavřené prodejny a podařilo se nám koupit první pivo od Baru. Chleba jsme taky pořídili, ale ten byl svým stavem určen spíš pro králíky než pro lidské zuby. Uvařili jsme si polívku, vypili pár piv a pokusili se vyřešit dlouhodobý problém s odpadním košem. Vzhledem k jeho nepřítomnosti jsme improvizovali a první dávku odpadků nenápadně přesunuli do koše na záchodech. Před odchodem se o stejný manévr pokusil Kike s plechovkou od piva. K jeho smůle ho ale zpozorovala Paní kempu a vyřítila se za ním. Po krátkém pronásledování tam a zpátky vytrhla zmatenému Kikemu plechovku z ruky s výkřiky "There no beer!! Give it to me!!". Nakrátko střižená, křičící Paní kempu byla děsivý zážitek. Alespoň pro Kikeho, ostatní se náramně bavili.
Scházeli jsme dál po modré směr civilizace. Po čase nám cestu zkřižovala jakási zelená roura, plynovod nebo tak něco. Kike s Andym neváhali a pořídili si fotku několik metrů nad řekou. Již téměř dole jsme ještě navštívili vodopády Lolaila. Cabana Cascada byla další zastávka. Zde jsme nakoupili pivo a i přes přesvědčivé úsměvy majitelky kempu a nabídku odvozu až k vlaku jsme odmítli kemp (8 lei/osobu). Na rozloučenou jsme se s majiteli kempu vyfotili (paní našla tašku s Českou republikou) a vyšlápli si to dál směrem k Nucşoaře. Tam jsme taky skoro došli, a protože jsme nechtěli až do vesnice, ubytovali jsme se kus cesty před ní na paloučku u srázu k řece. Zde začínala silnice. Sice kvalitativně dobrá, leč pasáci přes ni každé ráno hnali krávy na pastvu a každý večer zpět z pastvy, takže pokryta různými překvapeními.
Z kopce jsme mazali o dost rychleji, než jsme sami čekali. Dle mého klikání na google maps jsme ten den ušli téměř 10 mílí, což vychází na slabších 16 kilometrů. Dyť říkám, že z kopce jsme mazali.
